Porota

ODBORNÁ POROTA GYPSY SPIRIT 2010

Michael Kocáb

předseda odborné poroty,  exministr a bývalý zmocněnec vlády pro lidská práva, hudební skladatel, zpěvák, občanský aktivista a politik, na počátku 90. let 20. století byl jedním z iniciátorů odchodu sovětských vojsk z území bývalého Československa

Narodil se v rodině evangelického faráře a promované psycholožky.V roce 1973 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, o šest let později absolvoval pražskou konzervatoř v oboru skladba a varhany.

Ještě během studií, v roce 1977, založil kultovní skupinu Pražský Výběr, která se až do roku 1989 pohybovala na pomezí mezi oficiální a neoficiální scénou. V roce 1980 byl Kocáb obviněn pro politickou provokaci a stíhání bylo ukončeno až díky prezidentské amnestii. Mezi roky 1982 a 1987 měl Pražský Výběr zakázanou činnost.

Na jaře 1989 založil Kocáb společně s Michalem Horáčkem iniciativu Most, která měla zprostředkovávat komunikaci mezi vládnoucími a disidentskými strukturami. Po 17. listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra a členem krizového štábu koordinačního centra OF. Jednal s náčelníkem generálního štábu Československé lidové armády Miroslavem Vackem a velitelem západního vojenského okruhu Mojmírem Zachariášem o nezasahování armády do průběhu sametové revoluce. Stejná jednání vedl i se zástupci sovětské armády umístěné v ČSSR.

V prosinci 1989 Kocáb navrhl Federálnímu shromáždění ČSSR volbu Václava Havla prezidentem republiky.

V letech 1990–1992 byl poslancem Federálního shromáždění ČSFR. V československém parlamentu byl členem zahraničního výboru, parlamentní komise prověřující spolehlivost generálů armády a členem komise pro kontrolu Federální bezpečnostní informační služby.

V roce 1991 navštívil společně s Dubčekem Sovětský svaz, kde promluvil na plénu Nejvyššího sovětu.

Obecnou popularitu Kocáb získal jako předseda parlamentní komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk z Československa. Poté, co poslední sovětský voják opustil ČSFR, rezignoval na veřejné politické funkce a začal se věnovat hudbě, podnikání a poradenství.

Mezi roky 1993–2003 působil jako externí poradce prezidenta Václava Havla. Na tuto činnost navázala spolupráce s Havlovou nadací a knihovnou, která trvá dodnes.

 V srpnu 2008 Kocáb ohlásil svou kandidaturu v senátních volbách za Stranu zelených v centrálním pražském volebním obvodu. Ve volbách se umístil na třetím místě se ziskem 15,4 %. V lednu 2009 byl Michael Kocáb nominován Stranou zelených na místo ministra pro oblast lidských práv a národnostních menšin v Topolánkově vládě. Funkci ministra pro lidská práva vykonával také ve vládě Jana Fischera. Když strana zelených přestala vládu podporovat, přijal nabídku premiéra Fischera a vykonává funkci zmocněnce vlády pro lidská práva, jenž má v gesci mezirezortní politiku pro národnostní menšiny, nestátní neziskové organizace, rovnost žen a mužů a zdravotně postižené občany.

  Jan Fischer  

viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj

Pochází z rodiny matematických statistiků a pojistných matematiků. Otec se jako vědecký pracovník Matematického ústavu Akademie věd věnoval matematicko - statistickým aplikacím v genetice, šlechtitelství a medicíně.

Studium na národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze ukončil absolutoriem oboru statistika a ekonometrie v roce 1974. Po vysoké škole nastoupil do statistického úřadu, kde pracoval do počátku osmdesátých let jako výzkumný pracovník Výzkumného ústavu sociálně ekonomických informací (tehdy součást statistického úřadu). V roce 1985 uzavřel na Vysoké škole ekonomické postgraduální studium a získal titul kandidáta věd v oboru ekonomická statistika. Ve Federálním statistickém úřadě působil v různých funkcích až do roku 1990, kdy se stal místopředsedou tohoto úřadu. Po vzniku samostatné České republiky byl od roku 1993 místopředsedou Českého statistického úřadu.

Od počátku 90. let vedl týmy zpracovávající výsledky parlamentních a komunálních voleb. Na starosti měl i styky se statistickým úřadem Evropské unie Eurostat. Na jaře 2001 pracoval v misi Mezinárodního měnového fondu, která zkoumala možnosti budování statistické služby ve Východním Timoru.

Od září 2000 pracoval jako ředitel oddělení produkce společnosti Taylor Nelson Sofres Factum a od března roku 2002 až do svého jmenování předsedou Českého statistického úřadu byl vedoucím výzkumných pracovišť fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze.

Dne 24. dubna 2003 byl jmenován prezidentem republiky předsedou Českého statistického úřadu.

Premiérem vlády české republiky byl od 9. dubna 2009 do 25. června 2010. Jan Fischer uspěl na jaře roku 2010 v mezinárodním konkursu na místo viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Do funkce nastupuje 1. září 2010.

Je členem řady prestižních institucí, mimo jiné, České statistické společnosti, Mezinárodního statistického institutu (ISI), Vědecké rady a Správní rady VŠE a Vědecké rady univerzity J.E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Jan Fischer je podruhé ženatý a je otcem tří dětí.

 Klára Orgovánová

ředitelka Romského Institutu

Vystudovala psychologii a v letech 1983–1990 působila jako atestovaná klinická psycholožka v psychiatrické léčebně v Prešově. V roce 1991 založila Nadáciu pre rómske dieťa a v roce 1995 Nadáciu InfoROMA, které do roku 2001 vedla.

V letech 1991–1993 působila na Úřadu vlády Slovenské rebubliky v Sekci pro národnosti a lidská práva jako poradkyně pro národnosti a v letech 1993–2001 jako programová ředitelka Nadácie otvorenej spoločnosti v Bratislave (NOS/OSF). V roce 2001 se stala zmocněnkyní vlády SR pro romské komunity. Tuto funkci zastávala do roku 2007. Podílela se na tvorbě vládních politik, zavádění systémových programů, mezinárodních iniciativ, ale i vedením tréninků a přednášek pro mnohé domácí i zahraniční organizace, samosprávy,  romské aktivisty a profesionály pracujících pro Romy.

Byla členkou Medzinárodného výboru pre práva menšín v Londýne (Minority Rights Group), působí v Romském poradním výboru při organizaci Projekt etnických vzťahov (Project of Ethnic Relations – PER), Princeton, USA. Pracuje na podpoře využívání fondů EU pro potřeby romských komunit. Působí jako konzultantka pro vícero mezinárodních organizací.

Ľubomíra Slušná  

prezidentka Asociácie pre kultúru, vzdelávanie a komunikáciu (ACEC) a výkonná ředitelka Communication, s .r .o.

Ľubomíra Slušná je osobnost, která po dobu své profesionální kariéry iniciovala a realizovala mnoho nevšedních a úspěšných projektů zaměřených na aktuální společenské dění a rozvoj, na upevňování a zlepšování komunikace na Slovensku a v mezinárodním měřítku, ale i v oblastech a regionech, které jsou z mezinárodního pohledu považovány za rizikové. Netradičním přístupem dokáže prostřednictvím kultury a vzdělávání vytvářet nové komunikační sítě a uplatňovat je ve vnitrostátních i mezinárodních kontextech.

Posláním Asociace pro kulturu, vzdělávání a komunikace (ACEC) je rozvíjet porozumění, podporovat mezinárodní kulturní výměnu, prohlubovat vzdělávání a vytvářet prostor pro další rozvoj vzájemné komunikace. Již deset let realizuje ACEC projekty orientované na zlepšování a podporu komunikace a mezilidských vztahů, sociální oblast, vzdělávání a kulturu (New York, Washington D.C., Paříž, Brusel, Berlín, Vídeň, Praha, Varšava, Sarajevo, Bělehrad, Minsk aj.). V roce 2001 získala ACEC ocenění Ministerstva zahraničních věcí SR za příspěvek k řešení krizové situace na Balkáně.

Od roku 2002 realizuje projekty zaměřené na romskou menšinu na Slovensku. Je autorkou většího počtu významných projektů a programů, jejichž cílem je podpora vzdělávání a zlepšování zdravotní situace Romů. Za posledních 8 let navštívila přes 150 romských osad a svou prací přímo přispívá ke zlepšování životní úrovně Romů žijících na Slovensku.

Jedním z programů, které v současnosti ACEC realizuje, jsou Zdravé komunity, projekt zaměřený na šíření zdravotnické osvěty v romských komunitách. Nejrozsáhlejší projekt tohoto druhu na Slovensku probíhá v 68 romských osadách a má přímý dopad na více než 45 000 romských obyvatel. Ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) byla o něm vypracována případová studie (Case Study about Healthy Communities, 2008).

Od r. 2005 vede společnost Communication, s. r. o., která se orientuje na rozvoj, podporu a zlepšování komunikačních schopností jednotlivce na základě metody určení komunikačního indexu osobnosti – CI. Je zakládající členkou Via Cultura, Konzorcia Urobme To!, působí jako členka externího sboru poradců ministra zahraničních věcí SR a je autorkou myšlenky projektu nazvaného Gypsy Spirit.

 Ladislav Goral

 laureát ceny Gypsy Spirit 2009 v kategorii Jednotlivec, který dlouhodobě svou prací přispívá ke zlepšení postavení Romů

Ladislav Goral se stal v poválečném období jednou z nejvýraznějších romských osobností. Stál u zrodu romistiky na fakultě UK, podílel se na vydání romsko-českého slovníku, celoživotně mapoval romské rody. Od roku 1992 do roku 2004 působil jako pracovník sekretariátu Rady pro národnosti Úřadu vlády ČR. Jeho pozice romského poradce vlády České republiky vyplynula z celého předchozího přístupu k rozvoji romské komunity v Praze v sedmdesátých letech a z jeho velkých znalostí o romských rodech v České republice. Ladislav Goral je laureátem ceny Gypsy Spirit 2009 v kategorii Jednotlivec, který dlouhodobě svou prací přispívá ke zlepšení postavení Romů.

Aktivně se podílel na vytváření nových pedagogických přístupů na Fakultní základní škole v Praze 3 na Žižkově. Známá je jeho pěvecká kariéra v cimbálových kapelách, zejména ve skupině Jožky Feča. V této tradici pokračuje Ladislav Goral i každoročním vystupováním a konferováním na romských festivalech ve Strážnici, v Rožnově pod Radhoštěm a v Karviné. Gorala jsme měli možnost vidět jako organizátora anebo moderátora různých společenských akcí.

Hrál v dílčích filmových rolích v patnácti českých filmech s romskou tematikou (např. Causa králík – režie Dušan Klein, 1983, Skalpel, prosím – režie Jiří Svoboda, 1985, Kdo se bojí, utíká – režie Dušan Klein, 1986, Bony a klid – režie Vít Olmer, 1987, televizní seriály Druhý dech – režie Hynek Bočan, Doktor na vejminku – režie Zdeněk Podskalský, Přítelkyně z domu smutku – režie Hynek Bočan, Hlupák a čert – režie Hovorka, Indián a sestřička – režie Dan Vlodarčik).

Občanská angažovanost Ladislava Gorala ve prospěch romské komunity jej přivedla v roce 1992 k založení občanského sdružení R-Mosty, v němž se stal předsedou multikulturního kolektivu romských i českých aktivistů v Praze 5 na Smíchově. Sdružení realizovalo řadu projektů zaměřených na výchovu proti rasismu a k toleranci. Od roku 2006 působí občanské sdružení R-Mosty na Praze 3. Goral celou svou praxí napomáhá komunikaci mezi Romy a českou majoritou.

Pracoval na Magistrátu hl. města Prahy jako koordinátor aktivity Oslovování potenciálních pražských zaměstnavatelů projektu Podpora Romů v Praze v oblasti vzdělávání a zaměstnávání v období let 2005 až 2009.

V současné době pracuje na projektu Prahy 3 Návrat do práce a na projektu Druhá šance ve Středočeském kraji.

 POROTA KATEGORIE ČIN ROKU 2010

Gabriela Hrabaňová

 vedoucí Oddělení kanceláře Rady vlády České republiky pro záležitosti romské menšiny

Gabriela vystudovala střední školu reklamní tvorby, obor Management a podnikání v umění a reklamě. Po škole pracovala v reklamní agentuře CMB Media s.r.o. jako projektová manažerka, kde strávila tři roky.V únoru 2004 úspěšně získala bakalářský titul v oboru společnost a politika na Nové Anglo-Americké Univerzitě v Praze a v roce 2006 ukončila roční postgraduální studium online programu diplomacie pro Romy, který pro ní byl motivací pokračovat v magisterském studiu mezinárodních vztahů a diplomacie. V roce 2009 opět na Nové Anglo-Americké Univerzitě úspěšně složila státní zkoušky. Gabriela byla členkou Athinganoi, sdružení romských studentů středních a vysokých škol od roku 1999. V roce 2003 se stala předsedkyní tohoto sdružení. V období od roku 2002 do roku 2004 pracovala jako eRider v Romském informačním projektu se zaměřením na poradenství a školení romských nevládních organizací především v oblasti informačních technologií a zvyšování jejich organizačních kapacit. Od února 2005 do března 2007 se Gabriela stala výkonnou ředitelkou Athinganoi a začala se intenzivněji pohybovat na mezinárodní romské scéně především díky zapojení do Dekády romské inkluze 2005–2015. V roce 2009 nastoupila na úřad vlády ČR do kanceláře pro záležitosti romské menšiny, kde jako ředitelka a tajemnice Rady vlády pro záležitosti romské menšiny působí dodnes.

Jindřich Šídlo

český novinář

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK. Od roku 1992 krátce pracoval v Českém deníku, devět let působil v týdeníku Respekt a v letech 2001 až 2005 byl členem redakce deníku MF Dnes. Od listopadu 2005 do dubna 2009 vykonával funkci vedoucího redaktora domácího zpravodajství deníku Hospodářské noviny. Od května 2009 řídí domácí zpravodajství ČT a je také hlavním politickým analytikem této veřejnoprávní televize. Každý týden publikuje své sloupky pod názvem „Diagnóza“ (navazující na jeho někdejší „Politikon“ v Hospodářských novinách) v Respektu.

Problematice rasismu a menšin se aktivně věnuje po celou žurnalistickou dráhu, je spoluautorem TV dokumentů „Nekonečný příběh rasismu“ a „Vedle nás“, které se zabývaly rasovými vraždami v Česku 90. let (ČT 1999).

Za svou žurnalistickou práci, zejména zaměřenou na oblast lidských práv, získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

 romská poradkyně na Magistrátu města Ostravy

Lýdia Poláčková se narodila v Prešově, původním  povoláním je zdravotní sestra, dnes pracuje jako Koordinátorka pro romskou menšinu v Ostravě. Je absolventkou Ostravské university – oboru sociální pedagogika – prevence a resocializace.

Ve své pozici romského koordinátora stála také u zrodu několika úspěšných občanských sdružení, 4 roky pracovala jako manager skupiny Romské etnikum – Komunitního plánování ve městě Ostrava.

Je  zakladatelkou funkce Zdravotně sociální pomocník a v rámci republiky školí terénní pracovníky, externě lektoruje na Karlově univerzitě především zdravotníky. Zdravotní sestry školí také v rámci projektu sloučení odbornosti TP / ZSP.

  romský aktivista, bývalý poradce pro romské záležitosti a sociální začleňování v kabinetu ministra pro lidská práva,

se zapojil do vládní protirasistické kampaně. Přestože není prezidentem, jeho portrét se už dostal až na poštovní známku, i když jen stylizovanou.

Rodiče se do Prahy přistěhovali ze Slovenska. Ivan Šaray se narodil v Praze. Základní školu ukončil v roce 1977, po ukončení ZŠ nastoupil na střední odborné učiliště. Za minulého režimu nemohl studovat, protože ve věku, kdy končil základní školu a měl se rozhodnout, co dál s životem, měl omezené možnosti. Maminka mu těžce onemocněla, byla upoutaná na lůžko. Jako nejstarší syn se musel rozhodnou mezi studiem a péčí o nemocnou maminku, která současně potřebovala pomáhat i s domácností. Samozřejmě se rozhodl pro maminku, která potřebovala okamžitou pomoc.

Při zaměstnání v roce 1997 začal pracovat na svém vzdělání. Po absolvování přijímacího řízení začal studovat na Evangelické Akademii, vyšší odborné škole sociálně právní, kterou ukončil maturitní zkouškou v roce 2002.

Po maturitě pokračoval ve studiu na vysoké škole Jana Amose Komenského, kde nejprve absolvoval bakalářské studium ve studijním oboru vzdělávání dospělých. Studium ukončil státní závěrečnou zkouškou z pedagogiky, psychologie, vzdělávání dospělých a obhajobou bakalářské práce. Poté pokračoval v navazujícím magisterském studijním oboru Andragogika. Studium ukončil státní závěrečnou zkouškou z andragogiky, řízení lidských zdrojů a obhajobou diplomové práce. V současné době se věnuje doktorskému studiu na Univerzitě Jana Amose Komenského.

Od roku 1999 spolupracuje s kurátorem pro národnostní menšiny na Úřadu městské části Praha 4. V roce 2004 byl aktérem fotodokumentu Roma Rising (Romské obrození)  amerického fotografa Chada Evanse Wyatta. Ivan Šaray se v roce 2005 zapojil do vládní protirasistické kampaně. Jeho obličej se objevoval v časopisech na poštovních známkách s razítkem Rom a s nápisem: „Časy se mění, ale razítka zůstávají.“  V roce 2009 si zahrál v polohraném dokumentu Roma Boys.

Patrik Banga

 administrátor blogu iDNES.cz

Patrik Banga se narodil roku 1982 na pražských Vinohradech.

Své dětství prožil v muzikantské rodině na Žižkově. Od roku 1996 se svým bratrem Radoslavem působil v kapele Syndrom Snopp, později s ním zakládal slavnější kapelu Gipsy.cz, přesto se dnes hudbě věnuje spíše okrajově, jako člen kapely Trio Romano.

Shodou náhod se dostal v roce 1999 na Balkán, do Černé Hory, kde inicioval a později koordinoval humanitární pomoc pro tisíce Romů vyhnané Albánci z Kosova. O rok později se v Bulharsku pídil po slovesnosti tamních Romů. Díky znalosti prostředí i vlastní až nesměrné pracovitosti se dokázal prosadit nejdříve jako streetworker, později jako autor několika projektů, věnujících se tomuto tématu. Spolupracoval na mnoha projektech, kde předával svoje bohaté zkušenosti s prací v terénu. Sociální práci se věnoval také na Správě uprchlických zařízení Ministerstva Vnitra, kde působil do roku 2007.

Těžiště jeho práce je nyní v publikování svých vlastních úvah nejen o romské komunitě – dokáže být jak kritický, tak chápavý, jeho pohled na problém svého etnika i jiných sociálních záležitostí je velice inspirativní. Díky svému literárnímu talentu i sociální objektivitě se stal součástí týmu administrátorů na blogu iDNES.cz. Pravidelně publikuje také na serveru romea.cz.

Je ženatý, má dvě děti a spoluvychovává syna své manželky.

ODBORNÁ POROTA GYPSY SPIRIT 2009

Václav Havel – předseda odborné poroty
Michael Kocáb – ministr vlády pro lidská práva České republiky
Magda Vašáryová
Andrzej Mirga – poradce pro záležitosti Romů a Sintů při OBSE
Lubomíra Slušná - přezidentka Asociácie pre kultúru, vzdelávanie a komunikáciu (ACEC) a výkonná rěditelka Communication, s.r.o.

POROTA KATEGORIE ČIN ROKU

Jana Horváthová – ředitelka romského muzea v Brně
David Dudáš – první romský pravoslavný farář v ČR
Peter Duhán – programový ředitel Českého rozhlasu
Hilda Pášová – romská aktivistka, spisovatelka a moderátorka
Tereza Zámková – Miss Roma 2009 České republiky i Evropy

Václav Havel

spisovatel a dramatik
jeden z prvních mluvčích Charty 77
vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989

Václav Havel vyrůstal ve známé pražské rodině spjaté s českým kulturním, politickým a podnikatelským děním dvacátých až čtyřicátých let. Díky svému původu nemohl po ukončení povinné školní docházky v roce 1951 v komunistickém Československu dále studovat.

V první polovině padesátých let proto nastoupil do čtyřletého učebního oboru chemický laborant a zároveň večerně vystudoval gymnázium (ukončil ho v roce 1954). Ze zmíněných kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou z vysokých škol humanitního směru, a proto se rozhodl studovat na škole s technickým zaměřením. Ekonomickou fakultu Českého vysokého učení technického ale po dvou letech opustil. Kulturní tradice rodiny orientovala Václava Havla k humanistickým hodnotám české kultury, v padesátých letech potlačovaným. Po návratu z dvouleté vojenské základní služby pracoval jako jevištní technik, nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí. V letech 1962 až 1966 studoval dálkově dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění a svá studia zakončil komentářem ke hře "Eduard", který se později stal základem hry "Ztížená možnost soustředění". Je autorem desítky světoznámých her jako Zahradní slavnost, Vyrozumění, Audience, Lorgo desolato či Asanace. V době po srpnu 1968 patřil k zakázaným autorům, jeho práce vycházely v samizdatu, v českých exilových vydavatelstvích a také v překladech v mnoha zemích svobodného světa. Dopisy Olze ukazují na jeho rozsáhlé filosofické znalosti a patří také k nejkrásnějším ukázkám tzv. české vězeňské literatury. Havlův význam při založení a „provozu" Charty 77 a podíl na pádu totalitního režimu u nás je jednoznačně uznávaný, jeho role při pádu celého sovětského bloku je předmětem bádání.

Havel byl prvním polistopadovým prezidentem Československa. Nesouhlasil s rozdělením federace, proto v létě 1992 skončil v této funkci. Po vzniku ČR byl prezidentem po dvě volební období. Je světově uznávanou osobností politického a kulturního života, je zakladatelem Významé konference globálních intelektuálních špiček Fórum 2000, nadace obou jeho manželek významně podporují občanské aktivity u nás i v zahraničí .

V roce 1964 se V. Havel oženil s Olgou Šplíchalovou. Václav Havel o ní později často hovořil jako o své nepostradatelné životní opoře. V lednu 1996 však po těžké nemoci zemřela. V roce 1997 se podruhé oženil s Dagmar Veškrnovou. V obtížné vnitropolitické situaci byl 20. ledna 1998 opětovně oběma komorami Parlamentu České republiky zvolen prezidentem republiky. Prezidentský mandát vypršel Václavu Havlovi 2. února 2003. Za své literární a dramatické dílo, za smýšlení a celoživotní úsilí o dodržování lidských práv obdržel Václav Havel řadu státních vyznamenání, mezinárodních cen a čestných doktorátů.

Michael Kocáb

ministr vlády pro lidská práva
hudební skladatel, zpěvák, občanský aktivista a politikna počátku 90. let 20. století byl jedním z iniciátorů odchodu sovětských vojsk z území bývalého Československa.

Narodil se v rodině evangelického faráře a promované psycholožky.V roce 1973 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, o šest let později absolvoval pražskou konzervatoř v oboru skladba a varhany.
Ještě během studií, v roce 1977, založil kultovní skupinu Pražský Výběr, která se až do roku 1989 pohybovala na pomezí mezi oficiální a neoficiální scénou. V roce 1980 byl Kocáb obviněn pro politickou provokaci a stíhání bylo ukončeno až díky prezidentské amnestii. Mezi roky 1982 a 1987 měl Pražský Výběr zakázanou činnost.
Na jaře 1989 založil Kocáb společně s Michalem Horáčkem iniciativu Most, která měla zprostředkovávat komunikaci mezi vládnoucími a disidentskými strukturami. Po 17. listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra a členem krizového štábu koordinačního centra OF. Jednal s náčelníkem generálního štábu Československé lidové armády Miroslavem Vackem a velitelem západního vojenského okruhu Mojmírem Zachariášem o nezasahování armády do průběhu sametové revoluce. Stejná jednání vedl i se zástupci sovětské armády umístěné v ČSSR.
V prosinci 1989 Kocáb navrhl Federálnímu shromáždění ČSSR volbu Václava Havla prezidentem republiky.
V letech 1990-1992 byl poslancem Federálního shromáždění ČSFR. V československém parlamentu byl členem zahraničního výboru, parlamentní komise prověřující spolehlivost generálů armády a členem komise pro kontrolu Federální bezpečnostní informační služby.
V roce 1991 navštívil společně s Dubčekem Sovětský svaz, kde promluvil na plénu Nejvyššího sovětu.
Obecnou popularitu Kocáb získal jako předseda parlamentní komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk z Československa. Poté, co poslední sovětský voják opustil ČSFR, rezignoval na veřejné politické funkce a začal se věnovat hudbě, podnikání a poradenství.
Mezi roky 1993–2003 působil jako externí poradce prezidenta Václava Havla. Na tuto činnost navázala spolupráce s Havlovou nadací a knihovnou, která trvá dodnes.

V srpnu 2008 Kocáb ohlásil svou kandidaturu v senátních volbách za Stranu zelených v centrálním pražském volebním obvodu. Ve volbách se umístil na třetím místě se ziskem 15,4%. . V lednu 2009 byl Michael Kocáb nominován Stranou zelených na místo ministra pro oblast lidských práv a národnostních menšin.
Kocáb je autorem písní, komorních děl i filmové hudby. Je ženatý, má manželku Marshu, dcery Natálii a Jessicu a syna Michaela .

Magda Vášáryová

Slovensko

Magda Vášáryová, rodačka ze starobylé Banské Štiavnice, vystudovala sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. První film natočila v 15 letech. V 18 letech už měla za sebou nejen maturitu, ale i roli Markéty Lazarové. Po roku 1971 se nemohla věnovat svému vystudovanému oboru a zakotvila v divadle. Prvním bylo Divadlo na Korze, zrušené ministrem kultury v roce 1973 jako hnízdo oportunizmu. Během dalších 19 let odehrála ročně kolem 250 představení, zejména Čechovových her, 120 televizních inscenací a více jak 50 hraných filmů od filmu Krotká Stanislava Barabáše po Postřižiny Jiřího Menzela.

V roce 1990 ji československý prezident Václav Havel jmenoval na post velvyslankyně v Rakousku. V roce 1993 založila a stala se ředitelkou Slovenské společnosti pro zahraniční politiku v Bratislavě, která doteď výrazně přispívá k názorovému utváření a zásadných diskusi o zahraniční politice na Slovensku. V roku 1998 spoluzakládala Občanské oko, které dohlíží na fungovaní občanské společnosti.

V letech 1995 – 2002 pracovala v týme APC na zviditelňování zviditelňovaní a zlepšovaní podmínek Českého paralympijského týmu.

Od roku 2000 strávila 5 roků v Polsku na postu velvyslankyně Slovenska a v roce 2005 vstoupila do slovenské politické scény jako státní tajemnice Ministerstva zahraničních věcí Slovenska v barvách SDKÚ-DS Mikuláše Dzurindy. V roce 2006 se stala poslankyni v Národní Rady Slovenska, kde zastává post místopředsedkyně Výboru pro kulturu a média a je i členkou Výboru pro evropské záležitosti. Zároveň je od roku 2008 Předsedkyni Sdružení žen SDKÚ-DS. V listopadu 2009 vyhrála volby do regionálního parlamentu Bratislavského samosprávního kraje.

Ľubomíra Slušná

Prezidentka Asociácie pre kultúru, vzdelávanie a komunikáciu (ACEC) a výkonná ředitelka Communication, s.r.o.

Ľubomíra Slušná je osobnost, která po dobu své profesionální kariéry iniciovala a realizovala mnoho nevšedních a úspěšných projektů zaměřených na aktuální společenské dění a rozvoj, na upevňování a zlepšování komunikace na Slovensku a v mezinárodním měřítku, ale i v oblastech a regionech, které jsou z mezinárodního pohledu považovány za rizikové. Netradičním přístupem dokáže prostřednictvím kultury a vzdělávání vytvářet nové komunikační sítě a uplatňovat je ve vnitrostátních i mezinárodních kontextech.

Posláním Asociace pro kulturu, vzdělávání a komunikace (ACEC) je rozvíjet porozumění, podporovat mezinárodní kulturní výměnu, prohlubovat vzdělávání a vytvářet prostor pro další rozvoj vzájemné komunikace. Již deset let realizuje ACEC projekty orientované na zlepšování a podporu komunikace a mezilidských vztahů, sociální oblast, vzdělávání a kulturu (New York, Washington D.C., Paříž, Brusel, Berlín, Vídeň, Praha, Varšava, Sarajevo, Bělehrad, Minsk aj.). V roce 2001 získala ACEC ocenění Ministerstva zahraničních věcí SR za příspěvek k řešení krizové situace na Balkáně.

Od roku 2002 realizuje projekty zaměřené na romskou menšinu na Slovensku. Je autorkou většího počtu významných projektů a programů, jejichž cílem je podpora vzdělávání a zlepšování zdravotní situace Romů. Za posledních 8 let navštívila přes 150 romských osad a svou prací přímo přispívá ke zlepšování životní úrovně Romů žijících na Slovensku.

Jedním z programů, které v současnosti ACEC realizuje, jsou Zdravé komunity, projekt zaměřený na šíření zdravotnické osvěty v romských komunitách. Nejrozsáhlejší projekt tohoto druhu na Slovensku probíhá v 68 romských osadách a má přímý dopad na více než

45 000 romských obyvatel. Ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) byla o něm vypracována případová studie (Case Study about Healthy Communities, 2008).

Od r. 2005 vede společnost Communication, s.r.o., která se orientuje na rozvoj, podporu a zlepšování komunikačních schopností jednotlivce na základě metody určení komunikačního indexu osobnosti – CI. Je zakládající členkou Via Cultura, Konzorcia Urobme To!, působí jako členka externího sboru poradců ministra zahraničních věcí SR a je autorkou myšlenky projektu nazvaného Gypsy Spirit.

Jana Horváthová

ředitelka Muzea romské kultury, historička, muzeoložka

Jana Horváthová maturovala na gymnáziu, v roce 1990 dokončila studium odborné historie na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Od prosince 1989 byla krátce zaměstnána v Muzeu města Brna jako lektorka. Brzy nato přijala nabídku předsedy romské politické strany ROI (Romská občanská iniciativa) pracovat na Ústředním výboru v Praze jako tajemnice pro kulturu a školství. V dubnu 1991 se v Brně podílela na založení odborného romistického pracoviště – Muzea romské kultury. Tam pak od roku 1998 působila ve funkci vedoucí odborných pracovníků a zástupkyně ředitelky, od října roku 2003 je jeho ředitelkou. V roce 1993 začala studovat muzeologii na Masarykově univerzitě v Brně, kterou dokončila v roce 1997. Podílela se na budování fondu dokumentujícího výtvarné umění Romů. Připravila putovní výstavu a katalog děl romských amatérských výtvarníků E luma romane jakhenca – Svět očima Romů. Výstava byla k vidění v Rakousku, Nizozemsku, Rusku, Dánsku a Skandinávii. Zdokumentovala romský holocaust a realizovala záznamy vzpomínek pamětníků. V letech 1997–1998 spolupracovala s nadací Film a sociologie, Fedorem Gálem a izraelským odborníkem Nathanem Beyrakem na projektu profesionálních záznamů vzpomínek pamětníků 2. světové války z ČR pro washingtonské Memorial Holocaust Museum. V roce 1999 byla spoluautorkou scénáře výstavy Hledání domova (v Moravském zemském muzeu v Brně). Ve stejném roce začala spolupracovat se Švýcarským fondem a Českoněmeckým fondem budoucnosti v záležitosti odškodnění Romů za rasovou perzekuci v době 2. světové války, kde také vyřizovala konkrétních žádostí obětí na odškodnění a nárok na humanitární příspěvek. Od září 2002 je koordinátorkou pracovní skupiny připravující podklady pro realizaci stálé expozice Muzea romské kultury. V roce 2002 byla publikována její kniha Kapitoly z dějin Romů, která slouží i jako středoškolská učebnice. V roce 2006 vyšla reprezentativní publikace Devleskere čhave. Svedectvom historických pohľadníc, jejíž je autorkou.
Jana Horváthová mimo jiné spolupracovala s Českou televizí. V letech 1992–1994 byla externí spoluautorkou scénářů a moderátorkou magazínu Romale. V roce 1994 zpracovala námět a byla spoluautorkou scénáře dokumentu o malířce Míle Doleželové (Cikánské obrázky). V roce 1999 pracovala v ČT Studio Brno jako redaktorka a dramaturgyně Ekologického magazínu, cyklu Děti okamžiku – volných dokumentů z oblasti romské kultury. Moderovala několik festivalů (Khamoro, Romská píseň apod.), spolupracovala s Nadací Tolerance a se společností Člověk v tísni.
Je vdaná a má dvě dcery.

David Dudáš

první romský pravoslavný kněz

David Dudáš se stal prvním pravoslavným knězem romského původu v České republice, původně chtěl být ale knězem katolickým.V letech 1997-2002 studoval v metropolitním teologickém semináři Neamt v Rumunsku , stipendium na studium získal od rumunského patriarchátu a nadace OSF Praha - program nadaných romských studentů .
Během studia založil v Rokycanech mnohonárodnostní farnost a pomáhal získat pro tuto farnost kostel od římskokatolické církve . Ve 22 letech byl vysvěcen 19.1.2003 v Plzni arcibiskupem pražským Kryštofem.
Je tajemníkem metropolitního odboru Pravoslavné církve u nás pro pastoraci Romů a referentem romské komise Ekumenické rady církví v ČR.
V roce 2006 založil farnost v Příbrami, v roce 2007 další farnosti v Kladně a v Chebu. V r. 2008 byl ustanoven dočasným administrátorem rumunské farnosti v Praze.
V letech 2007 do září 2009 byl členem výkonného orgánu Pravoslavné církve v
Českých zemích - Metropolitní rady. Od října 2009 je zvoleným církevním soudcem Pražské pravoslavné diecéze. Je ženatý , má dvě děti.

Peter Duhan

programový ředitel Českého rozhlasu

V roce 1965 odmaturoval na střední průmyslové škole. Po střední škole byl přijat do deníku Ľud. V roce 1966 začal studovat v Bratislavě na Vysoké škole múzických umění, katedra filmové a televizní scenáristiky.
V Československém rozhlase v Bratislavě působil jako redaktor redakce zábavních žánrů. V letech 1971 – 1989 pracoval v Československé televizi Bratislava jako dramaturg hlavní redakce zábavních pořadů, redaktor hlavní redakce programu a zároveň byl zákládajícím redaktorem redakce Teletextu ČST.
V letech 1991-1992 se stal ústředním ředitelem Československého rozhlasu Praha. Byl pověřen výstavbou a rozjezdem televizního centra v Praze. V letech 1997-1999 vedl vydavatelství Nový telegraf s.r.o. a N-Pres a.s.
Od roku 1999 začal externě vyučovat na VŠE v Praze obor Podoby soudobé propagandy a manipulace s veřejným míněním.
Byl redaktorem a moderátorem Českého rozhlasu 6, adaptoval díla J.D.Sallingera, E.Hemmingwaye, A.Maltze, I.Bunina, L.Tabiho pro rozhlas a televizi. Do jeho novinářského portfolia patří politické komentáře, reportáže (v denníku "Verejnosť"), politika NATO, struktura armád NATO, vývoj AČR v magazínu "Polnice"(ČRO 6/RSE), analýzy duálního systému vysíláni v ČR a v zahraničí a aktuální komentáře (ČRO 6/RSE).

Hilda Pášová

Romská aktivistka, sociální pracovnice, učitelka českého jazyka, reportérka

Ač narozená na Slovensku, po válce se v roce 1946 Hilda Pášová přestěhovala s rodinou do Čech. Vystudovala gymnázium, pokračovala na pedagogické fakultě. Kvůli úmrtí v rodině však studium nedokončila.
Po roce 1989 začala pracovat jako asistentka náměstka ministra na ministerstvu pro vědecko-technický a investiční rozvoj, později působila v nově založené romské politické straně ROI (Romská občanská iniciativa), kde strávila řadu let.
Několik let uváděla pořad České televize Točkolotoč, který se věnoval romské kultuře. Pro Českou televizi také natáčela reportáže ze života Romů. Jako sociální pracovnice pracovala 9 let na obvodním úřadě v Praze 2 a v Městském centru sociálních služeb a prevence. V této době přednášela na středních školách, gymnáziích i učňovských učilištích o romské kultuře, literatuře a o tradičním způsobu života Romů.
Český jazyk vyučovala na internátní střední škole v Kolíně, později na Střední škole sociální v Praze 3.
Hilda Pášová se díky televizní práci a své pedagogické činnosti stala ikonou celé generace Romů. Má dvě děti, syna Františka, lékaře, a dceru Lucii.

Tereza Zámková

Miss Roma 2009 ČR, Miss Roma International 2009

Po absolvování SOŠ, obor kadeřnice, pokračovala ve studiu na střední škole se zaměřením na právo a psychologii. Po maturitě se odstěhovala do Prahy, kde nyní pracuje jako obchodní ředitelka v mediální agentuře. V červnu tohoto roku se stala nejkrásnější romskou dívkou ČR a získala titul Miss Roma ČR 2009. Díky svému vítězství odjela reprezentovat Českou republiku do Makedonie, kde se konala Miss Roma International. Tereza Zámková své prvenství zopakovala a stala se tak již sedmnáctou Miss Roma International za rok 2009.