Porota




	Porota ODBORNÁ POROTA Václav Havel – předseda odborné poroty Michael Kocáb – ministr vlády pro lidská práva České republiky Magda Vašáryová Andrzej Mirga – poradce pro záležitosti Romů a Sintů při OBSE Lubomíra Slušná - přezidentka Asociácie pre kultúru, vzdelávanie a komunikáciu (ACEC) a výkonná rěditelka Communication, s.r.o. POROTA KATEGORIE ČIN ROKU Jana Horváthová – ředitelka romského muzea v Brně David Dudáš – první romský pravoslavný farář v ČR Peter Duhán – programový ředitel Českého rozhlasu Hilda Pášová – romská aktivistka, spisovatelka a moderátorka Tereza Zámková – Miss Roma 2009 České republiky i Evropy Václav Havel 1936 , Praha spisovatel a dramatik jeden z prvních mluvčích Charty 77 vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989 Václav Havel vyrůstal ve známé pražské rodině spjaté s českým kulturním, politickým a podnikatelským děním dvacátých až čtyřicátých let. Díky svému původu nemohl po ukončení povinné školní docházky v roce 1951 v komunistickém Československu dále studovat. V první polovině padesátých let proto nastoupil do čtyřletého učebního oboru chemický laborant a zároveň večerně vystudoval gymnázium (ukončil ho v roce 1954). Ze zmíněných kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou z vysokých škol humanitního směru, a proto se rozhodl studovat na škole s technickým zaměřením. Ekonomickou fakultu Českého vysokého učení technického ale po dvou letech opustil. Kulturní tradice rodiny orientovala Václava Havla k humanistickým hodnotám české kultury, v padesátých letech potlačovaným. Po návratu z dvouleté vojenské základní služby pracoval jako jevištní technik, nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí. V letech 1962 až 1966 studoval dálkově dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění a svá studia zakončil komentářem ke hře "Eduard", který se později stal základem hry "Ztížená možnost soustředění". Je autorem desítky světoznámých her jako Zahradní slavnost, Vyrozumění, Audience, Lorgo desolato či Asanace. V době po srpnu 1968 patřil k zakázaným autorům, jeho práce vycházely v samizdatu, v českých exilových vydavatelstvích a také v překladech v mnoha zemích svobodného světa. Dopisy Olze ukazují na jeho rozsáhlé filosofické znalosti a patří také k nejkrásnějším ukázkám tzv. české vězeňské literatury. Havlův význam při založení a „provozu“ Charty 77 a podíl na pádu totalitního režimu u nás je jednoznačně uznávaný, jeho role při pádu celého sovětského bloku je předmětem bádání. Havel byl prvním polistopadovým prezidentem Československa. Nesouhlasil s rozdělením federace, proto v létě 1992 skončil v této funkci. Po vzniku ČR byl prezidentem po dvě volební období. Je světově uznávanou osobností politického a kulturního života, je zakladatelem Významé konference globálních intelektuálních špiček Fórum 2000, nadace obou jeho manželek významně podporují občanské aktivity u nás i v zahraničí . V roce 1964 se V. Havel oženil s Olgou Šplíchalovou. Václav Havel o ní později často hovořil jako o své nepostradatelné životní opoře. V lednu 1996 však po těžké nemoci zemřela. V roce 1997 se podruhé oženil s Dagmar Veškrnovou. V obtížné vnitropolitické situaci byl 20. ledna 1998 opětovně oběma komorami Parlamentu České republiky zvolen prezidentem republiky. Prezidentský mandát vypršel Václavu Havlovi 2. února 2003. Za své literární a dramatické dílo, za smýšlení a celoživotní úsilí o dodržování lidských práv obdržel Václav Havel řadu státních vyznamenání, mezinárodních cen a čestných doktorátů. Michael Kocáb 1954, Zruč nad Sázavou ministr vlády pro lidská práva hudební skladatel, zpěvák, občanský aktivista a politik na počátku 90. let 20. století byl jedním z iniciátorů odchodu sovětských vojsk z území bývalého Československa. Narodil se v rodině evangelického faráře a promované psycholožky.V roce 1973 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, o šest let později absolvoval pražskou konzervatoř v oboru skladba a varhany. Ještě během studií, v roce 1977, založil kultovní skupinu Pražský Výběr, která se až do roku 1989 pohybovala na pomezí mezi oficiální a neoficiální scénou. V roce 1980 byl Kocáb obviněn pro politickou provokaci a stíhání bylo ukončeno až díky prezidentské amnestii. Mezi roky 1982 a 1987 měl Pražský Výběr zakázanou činnost. Na jaře 1989 založil Kocáb společně s Michalem Horáčkem iniciativu Most, která měla zprostředkovávat komunikaci mezi vládnoucími a disidentskými strukturami. Po 17. listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra a členem krizového štábu koordinačního centra OF. Jednal s náčelníkem generálního štábu Československé lidové armády Miroslavem Vackem a velitelem západního vojenského okruhu Mojmírem Zachariášem o nezasahování armády do průběhu sametové revoluce. Stejná jednání vedl i se zástupci sovětské armády umístěné v ČSSR. V prosinci 1989 Kocáb navrhl Federálnímu shromáždění ČSSR volbu Václava Havla prezidentem republiky. V letech 1990-1992 byl poslancem Federálního shromáždění ČSFR. V československém parlamentu byl členem zahraničního výboru, parlamentní komise prověřující spolehlivost generálů armády a členem komise pro kontrolu Federální bezpečnostní informační služby. V roce 1991 navštívil společně s Dubčekem Sovětský svaz, kde promluvil na plénu Nejvyššího sovětu. Obecnou popularitu Kocáb získal jako předseda parlamentní komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk z Československa. Poté, co poslední sovětský voják opustil ČSFR, rezignoval na veřejné politické funkce a začal se věnovat hudbě, podnikání a poradenství. Mezi roky 1993–2003 působil jako externí poradce prezidenta Václava Havla. Na tuto činnost navázala spolupráce s Havlovou nadací a knihovnou, která trvá dodnes. V srpnu 2008 Kocáb ohlásil svou kandidaturu v senátních volbách za Stranu zelených v centrálním pražském volebním obvodu. Ve volbách se umístil na třetím místě se ziskem 15,4%. . V lednu 2009 byl Michael Kocáb nominován Stranou zelených na místo ministra pro oblast lidských práv a národnostních menšin. Kocáb je autorem písní, komorních děl i filmové hudby. Je ženatý, má manželku Marshu, dcery Natálii a Jessicu a syna Michaela . Magda Vášáryová Slovensko Magda Vášáryová, rodačka ze starobylé Banské Štiavnice, vystudovala sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. První film natočila v 15 letech. V 18 letech už měla za sebou nejen maturitu, ale i roli Markéty Lazarové. Po roku 1971 se nemohla věnovat svému vystudovanému oboru a zakotvila v divadle. Prvním bylo Divadlo na Korze, zrušené ministrem kultury v roce 1973 jako hnízdo oportunizmu. Během dalších 19 let odehrála ročně kolem 250 představení, zejména Čechovových her, 120 televizních inscenací a více jak 50 hraných filmů od filmu Krotká Stanislava Barabáše po Postřižiny Jiřího Menzela. V roce 1990 ji československý prezident Václav Havel jmenoval na post velvyslankyně v Rakousku. V roce 1993 založila a stala se ředitelkou Slovenské společnosti pro zahraniční politiku v Bratislavě, která doteď výrazně přispívá k názorovému utváření a zásadných diskusi o zahraniční politice na Slovensku. V roku 1998 spoluzakládala Občanské oko, které dohlíží na fungovaní občanské společnosti. V letech 1995 – 2002 pracovala v týme APC na zviditelňování zviditelňovaní a zlepšovaní podmínek Českého paralympijského týmu. Od roku 2000 strávila 5 roků v Polsku na postu velvyslankyně Slovenska a v roce 2005 vstoupila do slovenské politické scény jako státní tajemnice Ministerstva zahraničních věcí Slovenska v barvách SDKÚ-DS Mikuláše Dzurindy. V roce 2006 se stala poslankyni v Národní Rady Slovenska, kde zastává post místopředsedkyně Výboru pro kulturu a média a je i členkou Výboru pro evropské záležitosti. Zároveň je od roku 2008 Předsedkyni Sdružení žen SDKÚ-DS. V listopadu 2009 vyhrála volby do regionálního parlamentu Bratislavského samosprávního kraje. Ľubomíra Slušná 1955, Těrchová Prezidentka Asociácie pre kultúru, vzdelávanie a komunikáciu (ACEC) a výkonná ředitelka Communication, s.r.o. Ľubomíra Slušná je osobnost, která po dobu své profesionální kariéry iniciovala a realizovala mnoho nevšedních a úspěšných projektů zaměřených na aktuální společenské dění a rozvoj, na upevňování a zlepšování komunikace na Slovensku a v mezinárodním měřítku, ale i v oblastech a regionech, které jsou z mezinárodního pohledu považovány za rizikové. Netradičním přístupem dokáže prostřednictvím kultury a vzdělávání vytvářet nové komunikační sítě a uplatňovat je ve vnitrostátních i mezinárodních kontextech. Posláním Asociace pro kulturu, vzdělávání a komunikace (ACEC) je rozvíjet porozumění, podporovat mezinárodní kulturní výměnu, prohlubovat vzdělávání a vytvářet prostor pro další rozvoj vzájemné komunikace. Již deset let realizuje ACEC projekty orientované na zlepšování a podporu komunikace a mezilidských vztahů, sociální oblast, vzdělávání a kulturu (New York, Washington D.C., Paříž, Brusel, Berlín, Vídeň, Praha, Varšava, Sarajevo, Bělehrad, Minsk aj.). V roce 2001 získala ACEC ocenění Ministerstva zahraničních věcí SR za příspěvek k řešení krizové situace na Balkáně. Od roku 2002 realizuje projekty zaměřené na romskou menšinu na Slovensku. Je autorkou většího počtu významných projektů a programů, jejichž cílem je podpora vzdělávání a zlepšování zdravotní situace Romů. Za posledních 8 let navštívila přes 150 romských osad a svou prací přímo přispívá ke zlepšování životní úrovně Romů žijících na Slovensku. Jedním z programů, které v současnosti ACEC realizuje, jsou Zdravé komunity, projekt zaměřený na šíření zdravotnické osvěty v romských komunitách. Nejrozsáhlejší projekt tohoto druhu na Slovensku probíhá v 68 romských osadách a má přímý dopad na více než 45 000 romských obyvatel. Ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) byla o něm vypracována případová studie (Case Study about Healthy Communities, 2008). Od r. 2005 vede společnost Communication, s.r.o., která se orientuje na rozvoj, podporu a zlepšování komunikačních schopností jednotlivce na základě metody určení komunikačního indexu osobnosti – CI. Je zakládající členkou Via Cultura, Konzorcia Urobme To!, působí jako členka externího sboru poradců ministra zahraničních věcí SR a je autorkou myšlenky projektu nazvaného Gypsy Spirit. Jana Horváthová 1967, Brno ředitelka Muzea romské kultury, historička, muzeoložka Jana Horváthová maturovala na gymnáziu, v roce 1990 dokončila studium odborné historie na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Od prosince 1989 byla krátce zaměstnána v Muzeu města Brna jako lektorka. Brzy nato přijala nabídku předsedy romské politické strany ROI (Romská občanská iniciativa) pracovat na Ústředním výboru v Praze jako tajemnice pro kulturu a školství. V dubnu 1991 se v Brně podílela na založení odborného romistického pracoviště – Muzea romské kultury. Tam pak od roku 1998 působila ve funkci vedoucí odborných pracovníků a zástupkyně ředitelky, od října roku 2003 je jeho ředitelkou. V roce 1993 začala studovat muzeologii na Masarykově univerzitě v Brně, kterou dokončila v roce 1997. Podílela se na budování fondu dokumentujícího výtvarné umění Romů. Připravila putovní výstavu a katalog děl romských amatérských výtvarníků E luma romane jakhenca – Svět očima Romů. Výstava byla k vidění v Rakousku, Nizozemsku, Rusku, Dánsku a Skandinávii. Zdokumentovala romský holocaust a realizovala záznamy vzpomínek pamětníků. V letech 1997–1998 spolupracovala s nadací Film a sociologie, Fedorem Gálem a izraelským odborníkem Nathanem Beyrakem na projektu profesionálních záznamů vzpomínek pamětníků 2. světové války z ČR pro washingtonské Memorial Holocaust Museum. V roce 1999 byla spoluautorkou scénáře výstavy Hledání domova (v Moravském zemském muzeu v Brně). Ve stejném roce začala spolupracovat se Švýcarským fondem a Českoněmeckým fondem budoucnosti v záležitosti odškodnění Romů za rasovou perzekuci v době 2. světové války, kde také vyřizovala konkrétních žádostí obětí na odškodnění a nárok na humanitární příspěvek. Od září 2002 je koordinátorkou pracovní skupiny připravující podklady pro realizaci stálé expozice Muzea romské kultury. V roce 2002 byla publikována její kniha Kapitoly z dějin Romů, která slouží i jako středoškolská učebnice. V roce 2006 vyšla reprezentativní publikace Devleskere čhave. Svedectvom historických pohľadníc, jejíž je autorkou. Jana Horváthová mimo jiné spolupracovala s Českou televizí. V letech 1992–1994 byla externí spoluautorkou scénářů a moderátorkou magazínu Romale. V roce 1994 zpracovala námět a byla spoluautorkou scénáře dokumentu o malířce Míle Doleželové (Cikánské obrázky). V roce 1999 pracovala v ČT Studio Brno jako redaktorka a dramaturgyně Ekologického magazínu, cyklu Děti okamžiku – volných dokumentů z oblasti romské kultury. Moderovala několik festivalů (Khamoro, Romská píseň apod.), spolupracovala s Nadací Tolerance a se společností Člověk v tísni. Je vdaná a má dvě dcery. David Dudáš 1981, Starý Plzenec první romský pravoslavný kněz David Dudáš se stal prvním pravoslavným knězem romského původu v České republice, původně chtěl být ale knězem katolickým.V letech 1997-2002 studoval v metropolitním teologickém semináři Neamt v Rumunsku , stipendium na studium získal od rumunského patriarchátu a nadace OSF Praha - program nadaných romských studentů . Během studia založil v Rokycanech mnohonárodnostní farnost a pomáhal získat pro tuto farnost kostel od římskokatolické církve . Ve 22 letech byl vysvěcen 19.1.2003 v Plzni arcibiskupem pražským Kryštofem. Je tajemníkem metropolitního odboru Pravoslavné církve u nás pro pastoraci Romů a referentem romské komise Ekumenické rady církví v ČR. V roce 2006 založil farnost v Příbrami, v roce 2007 další farnosti v Kladně a v Chebu. V r. 2008 byl ustanoven dočasným administrátorem rumunské farnosti v Praze. V letech 2007 do září 2009 byl členem výkonného orgánu Pravoslavné církve v Českých zemích - Metropolitní rady. Od října 2009 je zvoleným církevním soudcem Pražské pravoslavné diecéze. Je ženatý , má dvě děti. Peter Duhan 1946, Bratislava programový ředitel Českého rozhlasu V roce 1965 odmaturoval na střední průmyslové škole. Po střední škole byl přijat do deníku Ľud. V roce 1966 začal studovat v Bratislavě na Vysoké škole múzických umění, katedra filmové a televizní scenáristiky. V Československém rozhlase v Bratislavě působil jako redaktor redakce zábavních žánrů. V letech 1971 – 1989 pracoval v Československé televizi Bratislava jako dramaturg hlavní redakce zábavních pořadů, redaktor hlavní redakce programu a zároveň byl zákládajícím redaktorem redakce Teletextu ČST. V letech 1991-1992 se stal ústředním ředitelem Československého rozhlasu Praha. Byl pověřen výstavbou a rozjezdem televizního centra v Praze. V letech 1997-1999 vedl vydavatelství Nový telegraf s.r.o. a N-Pres a.s. Od roku 1999 začal externě vyučovat na VŠE v Praze obor Podoby soudobé propagandy a manipulace s veřejným míněním. Byl redaktorem a moderátorem Českého rozhlasu 6, adaptoval díla J.D.Sallingera, E.Hemmingwaye, A.Maltze, I.Bunina, L.Tabiho pro rozhlas a televizi. Do jeho novinářského portfolia patří politické komentáře, reportáže (v denníku "Verejnosť"), politika NATO, struktura armád NATO, vývoj AČR v magazínu "Polnice"(ČRO 6/RSE), analýzy duálního systému vysíláni v ČR a v zahraničí a aktuální komentáře (ČRO 6/RSE). Hilda Pášová 1941, Vlčany, Slovensko Romská aktivistka, sociální pracovnice, učitelka českého jazyka, reportérka Ač narozená na Slovensku, po válce se v roce 1946 Hilda Pášová přestěhovala s rodinou do Čech. Vystudovala gymnázium, pokračovala na pedagogické fakultě. Kvůli úmrtí v rodině však studium nedokončila. Po roce 1989 začala pracovat jako asistentka náměstka ministra na ministerstvu pro vědecko-technický a investiční rozvoj, později působila v nově založené romské politické straně ROI (Romská občanská iniciativa), kde strávila řadu let. Několik let uváděla pořad České televize Točkolotoč, který se věnoval romské kultuře. Pro Českou televizi také natáčela reportáže ze života Romů. Jako sociální pracovnice pracovala 9 let na obvodním úřadě v Praze 2 a v Městském centru sociálních služeb a prevence. V této době přednášela na středních školách, gymnáziích i učňovských učilištích o romské kultuře, literatuře a o tradičním způsobu života Romů. Český jazyk vyučovala na internátní střední škole v Kolíně, později na Střední škole sociální v Praze 3. Hilda Pášová se díky televizní práci a své pedagogické činnosti stala ikonou celé generace Romů. Má dvě děti, syna Františka, lékaře, a dceru Lucii. Tereza Zámková 1986, Lovosice Miss Roma 2009 ČR, Miss Roma International 2009 Po absolvování SOŠ, obor kadeřnice, pokračovala ve studiu na střední škole se zaměřením na právo a psychologii. Po maturitě se odstěhovala do Prahy, kde nyní pracuje jako obchodní ředitelka v mediální agentuře. V červnu tohoto roku se stala nejkrásnější romskou dívkou ČR a získala titul Miss Roma ČR 2009. Díky svému vítězství odjela reprezentovat Českou republiku do Makedonie, kde se konala Miss Roma International. Tereza Zámková své prvenství zopakovala a stala se tak již sedmnáctou Miss Roma International za rok 2009.